Když píšu tenhle zápis, tak už zbývá jen pár dní do odjezdu zpět do školy. Popravdě se těším, prázdniny se letos nějak vlekly a stalo se moc zbytečného dramatu.
Už mě ani moc nebaví pracovat na farmě (a podle toho jak málo lidí tam potkávám tak asi nejsem sám) - je to pořád dokola, nechápu, že to tak dospěláci vydrží celý život a nepřeskočí jim z toho. Už tuším, proč chce Lilly změnit práci.
A Lilly... sice u ní bydlím, ale zase tak moc se nepotkáváme. Spíš je zázrak, že na sebe narazíme, vypadá to že má moc práce. Ale nedávno jsem večer přišel z farmy a seděla v obýváku s Faye. Obě se něčemu smály a já musel hádat co je nového... a bez nápovědy. Když už bylo po půlnoci a já na to pořád nepřišel (neslitovaly se), tak jsem šel spát.
Po tom, co jsem se rozhodl, že bude lepší být s Tie jen kamarád, je to takové těžké. Původně jsem se jí vyhýbal, skoro jsem nechodil ani na farmu, abych nakonec zjistil, že stejně odjela k babičce a nebyla tam. Po nějaké době jsme si spolu promluvili, bylo to sice divné a pro oba nejspíš nepříjemné, ale jsem za to rád. Dali jsme si večeři v McDonald's a chvílemi to vypadalo, že se i zasměje mým špatným vtipům. Tak mám alespoň nějakou naději, že to neskončí totální katastrofou a budeme spolu nějak rozumně fungovat, z čehož bych měl obrovskou radost.
Od té doby trávím většinu volného času s Yv a Miou. I když neví co přesně a proč se stalo, tak se mě obě snaží povzbudit a zlepšovat mi náladu, jsem jim za to vděčný. Bohužel Mie se stala nehezká příhoda, tak to teď má taky složité, tak si všichni tři pomáháme navzájem. Yv je taková naše psychologická podpora :)
Podařilo se mi také "usmířit" s Rose. Po tom, co mi poslala huláka (a obecně na mě byla naštvaná, že jsem jí nevěnoval dost času), tak jsem myslel, že už to nezachráním. Ale opak byl pravdou - když mě Mia přesvědčila, že si s Rose mám promluvit, měl jsem vážně obavy, že mě rozkouskuje. Ale opak byl pravdou - vůbec to nebrala tak strašně. Vlastně se tomu smála. Možná čas zhojí vše, což mi v posledních dnech dává naději u většiny mých problémů...
Abych nezapomněl, jedna holka z havraspáru o mně roznáší pěkné pomluvy - tvrdí, že jsem sukničkář a že jsem chodil s ní a s několika dalšími holkami... To mám vážně radost, jako by toho nebylo málo - když mi to Tie vyprávěla, tak to vypadalo, že jí to vážně trápí - znělo to tak, že pro mě byla jen "další zářez na pažbě".
Díky ti, dobrá vílo z Havraspáru. Těš se až tě potkám - jsem zvědavý, jak mi tohle vysvětlíš...
Comments