Zase jsem nějakou dobu opomínal deník. Tak to zkusím napravit a polepšit se, ale popravdě tomu moc nevěřím - nějak nemám chuť psát ani úkoly, natož do deníku.
Jak mi už lezly prázdniny a farma krkem, tak se mi nakonec moc odjíždět nechtělo. Když jsem se zabalil věci a seděl na posteli v "mém" pokoji u Lilly, tak jsem si uvědomil jak strašně moc mi bude chybět. Alespoň jsem jí jako poděkování doplnil letaxový prášek (který jsem jí skoro celý vyplácal), koupil kytky a nějaké sladkosti. Když jsme se loučili, tak vypadala, že by mě nejradši nenechala odjet :(
Letos jsme dostali překvapivě hodně prváčků, ale hlavně novou kolej. Máme nádherné velké ložnice s obrovskými postelemi, každý má vlastní psací stůl a plno skříní - je to úžasný. Navíc jsem na pokoji pro tři sám, takže takový luxus jsem si ani nemohl přát.
Bohužel nás během října zasáhla tragická událost, kdy profesor Hamilton náhle zemřel ve spánku. Bylo vidět, že to zasáhlo nejen mrzimorské, kteří mu chystali dárky a oslavu jeho osmdesátých narozenin, ale i ostatní koleje. Nejvíc jsem litoval profesora Perryho, kdy i přes jejich věkový rozdíl byli s profesorem Hamiltonem evidentně nejlepší přátelé. Profesor Perry pronesl na rozloučení smuteční řeč a já s profesorem rozloučil a dal mu k jeho katedře květinu, kterou mi připravila Yv.
Od té doby jsem si připadal, jak když jsem přišel o vlastního dědečka. Na koleji byla hrozná nálada. Nechtěl jsem ani vycházet z pokoje, protože všude visely černé smuteční prapory a někdo vyzdobil cestu ze sklepení až do síně květinami. Navíc profesor Perry nechal zhotovit obraz zesnulého profesora, který se po vzoru kouzelníků hýbe a sem tam i promluví. Asi to myslel dobře, ale ani po týdnech si na to nedokážu zvyknout a vždy si připadám, jako bych spolkl ledovou cihlu.
Narozeniny jsem díky okolnostem "oslavil" až na Halloween. Popravdě moc lidí si nevzpomnělo, ale to mi nevadí - hlavně, že si vzpomněli moji nejbližší kamarádi - Mia, Tie a Yvonne. Dostal jsem krásné dárky a hlavně mě to přivedlo na trochu jiné myšlenky.
Shodou okolností má Tie narozeniny den po mně, dal jsem jí zdobený mrzimorský plášť, který mi kdysi věnovala Cassidy. Je mnohem hezčí než ten běžný mrzimorský a Tie po něm vždycky pokukovala.
Zbytek Halloweenu jsem si popravdě ale moc neužil. Nevím proč, ale když jsem z kteroukoliv z nich, tak je vidět, že to ty zbylé dvě zraňuje nebo mrzí. Už nějakou dobu mi to skoro nedá spát, ale nevidím z toho cestu ven. Ve vzduchu je spousta křivd, pomluv a nedořešených sporů, a všechno se to točí kolem mě a já z toho nevidím cestu ven. Projevilo se to i na Halloweenu, kde ani nedokázaly sedět u jednoho stolu. Nakonec jsem prostě jen zalezl na kolej a raději se učil numerologii... narozeniny jak mají být.
Od té doby už popravdě nevím, jestli se mi chce vůbec chodit někam do společnosti. Většinou vylezu z pokoje jen abych došel na hodiny. Jídlo si naberu ráno v kuchyni - nechci ani chodit do velké síně, abych si nemusel vybírat ke které z nich se posadím, nemusel vidět ty jejich vzájemné pohledy nebo různé scény a vyhýbání. Možná to tak bude lepší...
PS: Aby toho nebylo málo, tak se na hradě dějí nějaké divné věci. Od příjezdu to tu je samá bouřka, blesky a hromy, dokonce je občas slyšet jak se hrad třese. Nebo také zhasnou všechna světla. Něco o tom psali v Denním Věštci, ale moc jsem to nesledoval. Ale asi bych měl začít, tohle už asi není jen obyčejné počasí - dokonce i profesoři mají nějaké porady, což si nepamatuju, že by se za předchozí roky stávalo.